 |
|
Promenáda
i advent - to je repertoár dechového orchestru "Zušky" Když
se řekne dechovka, asi si stejně jako já vybavíte ono
proslavené "umcaca" našich babiček
a Zímovu Vlachovku. Desítka strejdů v krojích funí
do nejrůznějších dechových nástrojů a jejich
kreace završují mohutné údery do bubnu. Podobné představy
jsem měla i já, když mě Martin Černý, vynikající
myslivecký trubač, pozval na zkoušku dechového
orchestru prostějovské ZUŠky. "Domluvil
jsem vám schůzku s panem kapelníkem, on už vám
všechno řekne," byla věta, kterou mě pozval na páteční
zkoušku. Rudolfa
Proseckého jsem našla po pár minutách bloudění po
rozlehlé budově, kde jsem jaksi marně hledla zrakem i
sluchem jeho učebnu. Po
pár minutách jsme ale zjistili, že najít společnou
řeč nebude problém. A tak začal pan kapelník bourat
moje mylné představy. "Dechovka
působila na Základní umělecké škole Vladimíra Ambrose
v Prostějově mnoho let a měla asi patnáct členů.
Orchestr z ní vznikl v roce 2003, kdy jsme původní
sestavu rozšířili o saxofony, baskytary, basklarinety
a další nástroje, takže dnes tady hraje 45 muzikantů,"
začal vzpomínkou Rudolf Prosecký. Členy
orchestru jsou bývalí a současní žáci školy i současní
učitelé, věkové rozmezí jetedy opravdu rozsáhlé -
od žáků třetí třídy po paa doktora, kterému je šestadvacet.
"Chybí nám ale taková ta střední generace, děcka
kolem patnácti. Největší zastoupení mají vysokoškoláci.
Ty musím pochválit, skoro všichni kvůli pátečním
zkouškám utíkají dřív ze školy." V
malém obsazení se podle Rudolfa Proseckého nedá
opravdu hrát nic jiného než klasická dechovka, velké
obsazení ale nabízí řadu možností.Orchestr se tedy
soustředí hlavně na moderní skladby spíše tanečního
rázu. Zvládá stejně dobře Chačaturjanův Šavlový
tanec jako Barcelonu Fredieho Mercuryho. "Zahrajeme
ale i hanácké písničky, samozřejmě v patřičné úpravě.
Rozhodně je nezatracujeme, ale lidé dnes už opravdu
chtějí něco jiného," říká dirigent. Zkoušky
jsou dělené - nejprve začíná sekce dřev, což jsou
saxofony a klarinety, pak pokračuje nácvik doprovodu,
trubek a bicích. "Měsíc dva máme dělené zkoušky,
pak už se skladbu snažíme dát dohromady. Třeba Mercuryho
Barcelona nám trvala dva měsíce. Ze začátku to bylo
mnohem horší, děcka vůbec neuměla swingovat, což
dneska už v pohodě zvládají, ale stále mají potřebu
se zlepšovat." Protože
páteční zkoušky přece jen nejsou dostačující,
jezdí orchestr na soustředění. Loni byli muzikanti v Protivanově,
letos v říjnu je přivítalo Jevíčko. "Všichni
pochopitelně cvičí doma, ale páteční zkoušky, na
kterých se sehráváme, trvají necelé dvě hodiny a to
je málo. Navíc občas někdo z děcek nemůže přijít
kvůli škole a to chybí. Soustředění zaručuje, že
se jednak pořádně sehrajeme, ale také poznáme." Zatímco
polku jsou schopni zvládnout za týden, složitější
skladby nacvičují a hlavně vylepšují třeba půl
roku. Aranžmá každé skladby je dané, Rudolf Prosecký
jen rozepíše party konkrétních nástrojů. Říkám
jen, ale představte si, že těchle partů bývá třeba
dvacet, což znamená hodiny a hodiny práce. Noty
shání různě, něco získá výměnou, něco přinese
velký příznivec Jiří Homola z archivu vojenské
hudby. Orchestr
doplňují na vystoupeních i zpěvačky z pěveckého
oddělení paní učitelky Ambrožové, často
spolupracuje se školním sborem, který vede paní učitelka
Měchurová. Těch vystoupení bylo od loňského roku
docela dost. Prvním veřejným koncertem vůbec byl
adventní, na kterém se orchestr loni v listopadu
prezentoval koledami. "Bylo to docela úspěšné, vždyť
jsme hráli pouhé dva měsíce," zavzpomínal
Rudolf Prosecký. Následovaly promenádní koncerty na
prostějovském náměstí, koncert při oslavách
devadesátého výročí radnice. Orchestr také zajíždí
hrát do nedalekých Slatinic, poslední koncert měl 12.
prosince v Přemyslovicích. "Na
příští rok už chystáme další novinky, s veřejnými
vystoupeními začínáme 14. května na přehlídce
dechových orchestrů. Bude v Prostějově a zúčastní
se jí hosté z Uničova, Bystřice pod Hostýnem a dalších
měst," konstatoval Rudolf Prosecký. Z
koncertu, který orchestr měl při příležitosti 115.
výročí založení školy, vznikl demosnímek s devíti
skladbami. "Doufáme, že se z něj vyklube propagační
cédéčko," dodal dirigent. Dechový
orchestr Základní umělecké školy Vladimír Ambroze
hledá neustále nové talenty. Máte-li zájem, přijďte
se podívat na zkoušku, která je každý pátek od 17
do 19 hodin ve zkušebně ZUŠ. Nebudete stejně jako já
litovat, mladí muzikanti nejenže bravurně ovládají
své nástroje, ale ze všech vyloženě tryská radost
ze hry. A navíc - když mi zahráli Ameriku, ještě si
sami zatleskali.... Pracoval
přes dvacet let u vojenské hudby, skončil v roce 1995.
Rok učil hru na dechové nástroje v Olomouci a v únoru
1997 přišel do Prostějova. I nadále je především učitelem
hudby, ale ředitelka ZUŠ využila jeho všestrannosti a
hlavně praxe v dechovém orchestru a vnutil mu do rukou
dirigentskou taktovku. Svého rozhodnutí zcela určitě
nelituje, stejně jako Rudolf Prosecký nelituje toho, že
ji přijal. Hraje
na spoustu nástrojů, baskytarou počínaje ale tvrdí,
že nejraději má tubu. Z hudby protěžuje džez, ale
ovládat musí všechny hudební žánry. "Musím se
pořád učit, abych s dnešníma šikovnýma děckam udržel
krok," tvrdí. Na
své muzikanty nedá dopustit. "Všichni věkem starší
členové orchestru jsou vysokoškoláci, tedy žádní
hlupáci a už vůbec ne darebáci. Na to, aby si udrželi
své místo v orchestru, musí poctivě cvičit. A oni to
dělají a rádi, stejně jako sem rádi chodí. Většina
z nich se věnuje ještě jinému umění, hrají džez,
divadlo. A jen tak pro zajímvost, trvá tři až čtyři
roky, než se stanou plnohodnotnými členy orchestru."
Leona Roháčková |
|